Francek, kupec pražský

„To po mě prostě nemůžete chtít, já tam nepojedu, ani za dvě stě grošů ne!“

   To se snažil Matěj, chomutovský překupník, přesvědčit druhého kupce, který vozil všelijaké zboží z Prahy do Chomutova, aby za něho zajel do Chemnitz, saského města, ležícího za hřebeny pohoří Krušných hor tehdy nazývaných Erzgebirge.

„Já jet nemohu, žena má každou chvíli rodit a nemám nikoho, kdo by se o ni teď postaral.“

„A já Vám zase říkám, že vozím zboží pouze z Prahy do Chomutova a dál jet prostě nemůžu!“

„Co Vám to, pane Francek, udělá? Zajeďte s tím zbožím až do Chemnitz, je tam krámů nejmíň za sto grošů, mě pak stačí jen polovina tržby a zbytek si nechte jako prezent.“

„No tak bohužel, budete hold muset tu cestu odložit na příští týden.“

„Jsem od téhle štace závislý…“ nedal se odbýt Matěj „jestli neprodám to zboží do pozítří, nebudu mít co dát capartům do žaludku. Ve městě už dlužím a nikdo mě teď na dluh nedá. Moc Vás o to prosím.“

   Francek Kupec pražský se na Matěje podíval, jakoby na chvilku zaváhal a tiše zabrblal pod vous. „Je mi líto, ale já opravdu jet nemohu. Nesmím víckrát vkročit do království Rudých hor.“

„Copak Vy máte strach z lesních stvoření? Nebo se bojíte proslulého pekelného počasí, které občas straší kupce a obchodníky? Já jezdím už léta stejnou cestou a nikdy mě neporazila žádná slota. Vždyť teď v létě jsou většinou cesty suché, a i dnes je takové parno, do zítra jistě ani nezaprší.“

„Matěji já opravdu přes Rudohoří nemohu, zapřísahám Vás!“

„A co že Vás to tam tak děsí? Pamatuju, když jste nechtěl prodávat kvalitní zboží z Prahy tady u nás, že prý v Chemnitz to udáte za lepší peníz, no a dneska se nechcete ke kopcům ani přiblížit.“

"No dobrá prozradím Vám, co se mi přihodilo, ale ne tady na ulici.“

„Jak myslíte kupče pražský, tak si zajdeme do šenku tady do podloubí, tam točej bezvadnou medovinku a Vy mi pěkně vylíčíte, co že Vás to na těch našich horách tak děsí."

   Jen usedli, začal Francek své vyprávění.

„Víte Matěji, jak tu před lety byla ta silná bouře co, neustávala a řádila skoro celý měsíc?“

„Je to už pět let, ale kdopak by zapomněl. Z kopců se valilo spousty vody. Mlýnům v Mlýnským oudolí se to vyhnulo, ale vichřice tenkráte polámala spoustu stromů a zdejší potok je bral po proudu. Na potvoru se ty kmeny zarazily zrovinka pod západní bránou a vytvořili zátaras. Voda pak neměla kam a tak rovnou do města. Nebylo nikoho, komu by nezpůsobila nemalou škodu.“

„Ten rok jsem jel jako vždy přes Erzgebirge do Chemnitzu, ale na zpáteční cestě se mi přihodila prazvláštní věc. Když už jsem sjížděl s prázdným povozem podél obecního potoka k mlýnům, najednou jakoby přede mnou přímo na cestě vyrostl obrovský balvan. Zastavil jsem tedy, a obhlížel jak jej objet. Jenže opravdu nebylo, jak a tak jsem se rozhodl ten balvan vykopat a odvalit mimo cestu. Práce mi šla, jak se patří od ruky, ale než jsem balvan odvalil, slunko se schovalo za stromy a šero dávalo vědět, že brzy přijde tma. Ujel jsem sotva pár sáhů, když tu najednou před vozem na cestě, objevil se staříček a spustil, že byl na houbách v lese a že ho zastihla tma a jestli bych ho nesvezl ke mlýnu, že tam přenocuje. No, a že se prý zná s mlynářkou a že se za mě přimluví, a že bych mohl také nocovat ve mlýně. Tak jsem kmeta naložil a ke mlýnu jsem jej svezl. Ale přesto že už byla naprostá tma, já ve mlýně nocovat nechtěl. Práskl jsem do koní a rozjel se směrem na Chomutov. V tu chvíli se kmet proměnil v zrzavého vlka a hnal se za povozem. Zuřivě štěkal a vrčel, přišlo mi, že se snažil zachytit mého oděvu a strhnout mě z vozu. Na konci mlýnského údolí jsem mu ujel, a když jsem dojel do města a ubytoval se, šenkýř z hostince pod hradbami, když jsem mu pověděl, co se mi stalo, prozradil mi, že to byl nejspíš vládce zdejších hor a že bych už nikdy neměl do těchto hor vstoupit, protože bych se už nikdy nedostal zpět.“

„No se zdejším pánem není radno si zahrávat,“ pravil s vážnějším výrazem ve tváři Matěj „ale jestli je to jak pravíte, tak mi tu něco nehraje. Nesebral jste mu Vy něco? Třeba fajfku, nebo hůl. To bych rozuměl, proč by tak vyváděl. Že by ale takhle zuřil kvůli noci na mlýně, to mi nehraje. Přesto, kdyby vás Francku chtěl zastavit tak vás zastavil. Rudovřes vládne všelijakou magickou silou. Ovládá počasí, vítr, hromy a blesky. Víte, kdyby tenkráte chtěl, už jste nebyl naživu.“

.......

Celá povídka podléhá autorským právům. Co nevidět vyjde soubor povídek v knižní podobě.

Máte-li přesto zájem o celou povídku, kontaktujte prosím autora těchto stránek.