Loupeživý bratři Karel a Josef 

    V letech kolem 1490 vznikla malebná osada Dubí, která zpočátku sloužila spíše jako místo, kde přechodně a sezónně přespávali krupští horníci, kteří v okolí těžili a rýžovali cín. Postupně zde ale horníci založili klany a usadili se natrvalo. V jedné hornické rodině žili také dva bratři, starší Karel a mladší Josef. Tihle bratři už od malička dávali najevo, že těžká hornická dřina pro ně nebude. V den Karlových osmnáctých narozenin, k němu promluvila matka. „Karlíku, asi by bylo vhodné, kdybys šel do světa, pochytit z nějakého řemesla.“

    Karlík se zašklebil, ale nakonec souhlasil. Na druhý den matka sbalila synovi uzlíček se slaninou a chlebem na cestu a Karel vyrazil. Protože byl ale hodně lenivý, nedošel daleko. V nedalekých Teplicích procházel tržiště, kde kradl ovoce, pekařské výrobky a sem tam i nějakou uzeninu. Takhle to Karel táhnul na dva roky, a když už mu v Teplicích pšenka nekvetla, protože si trhovci dávali dobrý pozor a Karel už jim byl známí, přesunul se do nedalekého Ústí nad Labem. Tam okrádal trhovce další asi rok. Jak se tak motal kolem trhovců, tak už dobře rozpoznal, který trhovec měl v daný den dobrou tržbu. Dokonce si vyčíhal, jak a kam trhovci s povozem cestují.

    Jednoho dne si počíhal na uznávaného obchodníka s látkami a kobercem, který do Ústí přijížděl ze Saska. Na konci lesa u cesty před branami Ústeckého města, schovaný v houští, čekal, až se kupec bude vracet zpět do Saska i s tržbou. Ke třetí hodině po poledni se také dočkal. Teď přišla jeho chvíle. Vyskočil na vůz a hbitým hmatem sebral kupci měšec i s jeho obsahem.

„Ty lotře!“ zvolal kupec. „Moc dobře vím, kdo jsi!“

    Kupec Karla poznal a tak se vrátil do Ústí a nahlásil strážím lapkův popis. Ti hned vyslali hlídku, aby Karla dopadla a postavila před soud. Jelikož Karel tušil, že už nemůže dále pobývat v Ústí, vydal se mladý zločinec zpátky do Dubí.

    Když jej matka uviděla, objala ho a samou radostí se rozplakala. Syna neviděla něco přes tři roky a po tak dlouhé době byla zvědavá, jak pak že si synáček ve světě vedl. Karel byl sice líný, ale na vymýšlení byl bystrý a pohotový, jako jeho prsty. Začal vyprávět, že sloužil na statku, kde se staral o koně a ostatní dobytek, že pomáhal na poli a vše co bylo potřeba se senem, a podobné výmysly. Jak byl tak v ráži, tak dokonce vytáhl i měšec plný grošů, které ale uloupil Saskému kupci, aby dokázal, že služba ve světě dobře vynáší.

    Josefovi se z toho vyprávění blýskali oči. „Je matičko a mohu s Karlem do světa? Alespoň se také něčemu přiučím a vydělám hodně peněz.“ Matka v tu chvíli byla na Karla opravdu moc pyšná a tak souhlasila, že s Karlem pustí do světa také mladšího bratra Josefa, i když jeho plnoletost měla nastat až za měsíc.

.......

Celá povídka podléhá autorským právům. Co nevidět vyjde soubor povídek v knižní podobě.

Máte-li přesto zájem o celou povídku, kontaktujte prosím autora těchto stránek.