Jezdec z družiny krále

„Hej kováři!“ ozvalo se jednoho mlhavého rána před kovářskou chalupou. „slyšíš? Můj hnědák ztratil podkovu někde na té proklaté kamenité cestě. Potřebuje novou, tak už pohni, slyšíš?“

    Z chalupy se vypotácel stařičký muž v kovářské zástěře.

„Promiňte, pane, hned to bude. Aničko, dej prosím vodu hnědákovi, a ty Vincku, roztop kovářskou,“ rozkazoval stařičký kovář svým dětem „ať pan král nemusí na svůj doprovod dlouho čekat.“

„Ty víš, kdo jsem kováři?“

„Zajisté pane, patříte k družině pana krále, podle oděvu a královského meče. Teď je na trůně Jiří z Poděbrad, že?“

„Jsi prostořeký kováři. Doufám, že v kovárně ti to jde stejně dobře jako mluvení.“

„Ach promiňte, hned to bude“ odvětil kovář a chopil se kladiva.

„Král není na trůně dlouho, jsi znalý kováři. Jak se vlastně jmenuješ?“

„Francek, Francek Kovář.“

„Tak Francek povídáš. Víš kováři, tvůj syn je hodně podoben rytíři, který tady v horách zahynul někdy před čtyřiceti lety.“

„Vy jste ho znal, pane? Vypadáte mnohem mladší tedy.“

„Neznal jsem jej osobně. Byl jsem ale u toho, když tehdejší císař Zikmund, poslal za služby na bojišti toho rytíře vypomáhat na úpravách nedalekého hradu Hassenstein. Nikdy tam však nedorazil.“

„O tom rytíři tady slyšel snad každý. Jmenoval se Kratina a zabil ho blesk. A že jste si tak vybavil toho nebožáka?“

„Král je zrovna na tomto hradě a já jako člen družiny jsem měl možnost zaslechnout, jak zdejší správce o Kratinovi vypráví králi. Dokonce tam v rytířském sále visí Kratinův portrét. Tvůj syn je Kratinovi hodně podoben, kdyby to nebylo už osm a třicet roků, řekl bych, že je to on. Kolik mu vlastně je?“

„Dvacet osm pane. A teď mě omluvte prosím, musím okovat Vašeho koně.“

    Z kovárny se ozývalo klepání kladiva do kovadliny a jezdec zatím odpočíval pod vzrostlým stromem. Kovářka jej zvala do chalupy, ale muž to odmítl. Přinesla mu tedy zakrojit uzeniny a chléb ke stromu, kde odpočíval.

„Promiňte, pane mou prostopášnost, ale když jste jako králův doprovod tady, není král v lese sám?“

„Co to máš za hloupé otázky? Král nikdy nejezdí sám. Doprovod čítá několik mužů!“

„Promiňte prosím. Král by neměl jezdit sám po našich horách. Počasí se tu rychle mění a hory jsou k cizím návštěvníkům, řekla bych nepříznivé.“

„Jsi odvážná, kovářko, když si dovolíš takhle se mnou mluvit. Myslíš, že neumíme ochránit krále? Zmiz mi z očí.“

„Promiňte“ špitla kovářka a s úklonem odběhla zpět do chalupy.

„Tak tady je Váš hnědák. Tahle podkova Vám vydrží až do Prahy, za to Vám ručím. A nezlobte se na mou ženu, nemyslela to zle. Zdejší počasí bývá opravdu nemilosrdné, zvláště k vrchnosti.“

„Tady máš kováři“ odsekl jezdec. Hodil Franckovi groš a odcválal do lesa.

    Nad horami se náhle začala stahovat mračna a vítr mával větvemi, až v nich praskalo.

„Asi bude zle“ pravil kovář ženě „raději pojďme do chalupy.“

    Netrvalo dlouho a horami burácela bouře jakou Francek zažil jen jedenkráte v životě.

„To nevěstí nic dobrého“ řekl „musíme zabednit okenice“ a podal synovi kabát. Když už měli zabedněná všechna okna a chystali se vrátit do chalupy, zaslechli volání o pomoc. Kdosi bušil na vrata kovárny. Francek doběhl ke zjevně zmatenému muži a odvedl jej do chalupy.

.....

Celá povídka podléhá autorským právům. Co nevidět vyjde soubor povídek v knižní podobě.

Máte-li přesto zájem o celou povídku, kontaktujte prosím autora těchto stránek.