První a druhá světová válka, a období první republiky

    Rok 1914 přerušil hospodářskou konjunkturu a začala 1. světová válka. Na podzim roku 1915 bylo nutno v Mannesmannových závodech, v Heroldově podniku, na dole i v dalších větších závodech přikročit k předepisování vysokých úkolů a za jejich nesplnění hrozit posláním na frontu. Zásobovací situace se rapidně horšila a mnohdy nebylo možno ani koupit příděly, které měly být zaručeny potravinovými lístky. Černý trh byl zásoben dobře, jenže dělníci neměli peníze. Celková nespokojenost vedla k oživení místních odborových organizací.

Významný válečný dodavatel – kladenská Poldina huť se koncem roku 1916 rozhodla vybudovat v Chomutově pobočný závod, s jehož výstavbou se započalo hned roku 1917. Původní projekt počítal se specializací na výrobu střeliva a velkých kalibrů. Základním článkem výroby měla být moderní ocelárna a na ni navazující velkolisovna a soustružna střel. Závod však nezahájil plánovanou výrobu. Naprostý nedostatek materiálu, surovin i pracovních sil způsobil, že se výstavba beznadějně zpožďovala.

V letech 1917 – 1918 se Rakousko – Uhersko začalo hroutit a veřejné zásobování prakticky selhalo. Došlo to až k tomu, že podniky začaly shánět pro své zaměstnance potraviny samy. Na konci roku se ale celé zásobování úplně zhroutilo, takže 3. 12. musela být pro naprostý nedostatek uhlí zastavena i zdejší plynárna. Tuk nebyl k sehnání vůbec a zásoby mouky nebyly téměř žádné.

Zesílil i odpor Němců k Čechům, které vinili z neudržitelné situace v celé monarchii. Vyrojily se pomluvy, že se ve vnitrozemí mají dobře a že Češi nechtějí Němcům nic dát. Nenašel se nikdo, kdo by vysvětlil, že ve vnitrozemí je stejný hlad a bída. Odpor Němců ještě zesílil po vyhlášení Tříkrálové deklarace v Praze, která požadovala samostatný svobodný Československý stát. Na lednové schůzi vídeňské sněmovny poprvé zazněl společný návrh německých poslanců na zřízení nové provincie Deutsch – Böhmen, která měla zahrnovat severozápadní a severní pohraniční okresy Čech s většinou německého obyvatelstva. 22. ledna 1918 došlo v českých zemích i v Chomutově k jednodenní generální stávce vyhlášené na podporu stávkujících rakouských dělníků a jako žádost o uzavření míru v Brest – Litevsku. Poprvé se objevil také požadavek na sebeurčení národů, který se ale u Čechů a Němců diametrálně lišil.

Dne 22. ledna došla do Chomutova zpráva o uzavření míru s Ruskem. Přinesla lidem naději, že se situace zlepší. Radost ale netrvala dlouho. K bídě a hladu se v únoru 1918 přidaly v Chomutově ještě neštovice přivlečené sem raněnými vojáky. 9. dubna byla uspořádána protestní demonstrace proti špatnému zásobování. Byla vydrancována pekařství a řada dalších obchodů. Přibývalo také dezercí vojáků a nemocí z hladu.

Národní výbor v Praze vydal 28. října 1918 zákon o zřízení samostatného státu Československa v historických hranicích. Němečtí poslanci vídeňského parlamentu to však neuznali a usnesli se 29. října 1918 vytvořit provincii Deutsch – Böhmen a začlenit ji do budoucího německého Rakouska. V týž den vyhlásili němečtí poslanci z Moravy a Slezska provincii Sudetenland, 3. listopadu němečtí poslanci z jižní Moravy vyhlásili tzv. Deutschsüdmähren a na Šumavě byl vyhlášen Böhmer waldgau. Chomutov byl součástí Deutsch – Böhmen a byl jedním z měst, které se silně bránilo začlenění do ČSR. Dne 30. října byla vydána výzva k zakládání občanských ozbrojených jednotek (tzv. Volkswehr nebo Bürgerwehr), které se měly stát ozbrojenou silou Deutsch – Böhmen a také měly zabránit odvozu zdejšího uhlí do vnitrozemí. Byly umístěny v kasárnách a skládaly se ze tří rot.

V závěru listopadu 1918 začala československá armáda postupně obsazovat pohraniční oblasti. K jednání o obsazení Chomutova došlo 28. listopadu 1918. Přes všechny protesty byl Chomutov 9. prosince podle plánu obsazen. Vojsko se nikde nesetkalo s otevřeným odporem, i když reakce obyvatelstva nebyly vlídné. Český národní výbor se v Chomutově ustavil již začátkem listopadu 1918 a jeho úkolem byla především ochrana českých zájmů a snaha o zlepšení zásobování a životních podmínek obyvatelstva.

První volby v samostatném Československu byly vypsány na 15. června 1919 a měly se stát obrazem rozložení politických sil. Volby do chomutovského městského zastupitelstva přinesly tyto výsledky: 

     Na prvním zasedání obecního zastupitelstva v Chomutově 1. července 1919 byl většinou hlasů zvolen starostou dr. Ernst Storch, představitel nacionalistické pravicové strany DNP. O vztahu vedení města a čs. státu svěcčí i skutečnost, že uvítání při návštěvě ministerského předsedy ČSR Tusara 30. srpna 1919 se zástupci města neúčastnili. Kromě toho, že byl starosta velkým nacionalistou, stál u zrodu německé strany DNP a u politických akcí Němců, se mu musí přiznat, že se o další rozvoj Chomutova velmi zasloužil. Pod jeho vedením řešilo město úspěšně výstavbu nových bytů, roku 1920 koupilo zdejší plynárnu i elektrárnu, 8. září 1923 bylo zpřístupněno městské muzeum, archiv a roku 1924 knihovna.

Počáteční roky nového státu byly v Chomutově dost těžké. Docházelo k předražování potravin, přídělový systém nebyl odstraněn a zásobování vázlo. Do krize se dostaly i tak velké podniky jako byly Mannesmannovy závody, závodní doly nebo Poldina huť. Znovu propukaly stávky. Po válce nevypadalo město zrovna nejlépe. Stály tu porůznu vojenské barákové tábory plné raněných a rekonvalescentů.

Nejpalčivějším problémem 20. let byl tehdy nedostatek bytů, a to jak pro německé, tak i pro české obyvatelstvo. Současný nedostatek bytů se stále zhoršoval i v souvislosti se zřizováním české správy. Přicházeli čeští úředníci, zaměstnanci, vojenští a četničtí gážisté, kteří neměli kde bydlet ani úřadovat. Následující tabulka ukazuje nárůst obyvatelstva v Chomutově od roku 1869 a jeho vzestup po připojení Horní Vsi (1. srpna 1928):

   Město roku 1919 vyřešilo otázku sportovních areálů. V únoru pronajalo areál bývalého výstaviště fotbalovému klubu, který tam zřídil řadu sportovišť. Sdružení městského pivovaru v té době také zřídilo koupaliště na Kamencovém jezeře.

Na podzim roku 1919 vzniklo německé společenstvo pro výstavbu malobytů a rodinných domků pro méně majetné obyvatelstvo. Základní podíl člena činil 100 Kč a hlavní kapitál tvořil příspěvek města, které dalo zdarma k dispozici pozemky nad tratí Ústecko – teplické dráhy a mimo to přispělo později dalším miliónem korun. Také Mannesmannovy závody poskytly příspěvky. V téže době vzniklo i 1. české obecně prospěšné stavební a bytové družstvo, které ovšem nemohlo počítat s dary od města nebo podniků. Dík těmto družstvům se nedostatek bytů přece jen zmírnil.

Konec války neznamenal konec výroby, i když muselo dojít k některým změnám. Muniční oddělení Mannesmannových závodů bylo zrušeno a stav zaměstnanců se značně snížil odchodem válečných zajatců. Na pokyn čs. vlády bylo ředitelství firmy v roce 1920 přeloženo z Vídně do Chomutova a název se změnil na „Mannesmannovy závody, a. s.“. Do společnosti vstoupilo také dost českých akcionářů. S většími obtížemi se potýkala Poldina huť, kde se musela výroba úplně změnit a podnik dostavět. Roku 1922 postavilo město trojfázové vedení pro vnější obvody města, do kterého dodávala proud elektrárna Poldiny hutě. Provoz této elektrárny byl zastaven až v roce 1961.

Období první republiky

„Český domov“, dnes již zbořený v souvislosti se stavbou obchodního domu Prior na rohu ulice dr. Farského byl první veřejnou budovou postavenou z českých prostředků a pomocí úvěru ze záložny. Stal se střediskem českého spolkového života. Byl v něm hotel, restaurace, obchod a spolkové místnosti. Pro českou menšinu mělo také velký význam rozhodnutí o postavení nové české obecné a měšťanské školy. Byla otevřena 12. září 1926.

Těžká hospodářská krize, která zachvátila koncem 20. a počátkem 30. let celou Evropu, poznamenala také Chomutov. O jejím dopadu svědčí nejlépe prudký růst nezaměstnanosti. Již v roce 1930 musely např. Mannesmannovy závody snížit výrobu a propustit 242 zaměstnanců. V dalších letech se krize ještě prohloubila a v Mannesmannových závodech přišlo o práci dalších 500 zaměstnanců. V celém Chomutově bylo v roce 1930 1 138 nezaměstnaných s 856 rodinnými příslušníky a roku 1931 již 1 802 nezaměstnaní se 1 572 rodinnými příslušníky. Na pomoc nezaměstnaným byly otevřeny vývařovny, vypláceny příspěvky na nájemné, uspořádány ošacovací akce, zavedeno bezplatné lékařské ošetření a léky zdarma, atd. To vše ale nezabránilo demonstracím a stávkám. Došlo také k výstavbě nouzových kolonií pro chudé obyvatelstvo.

Od roku 1932 tvořila výraznou dominantu města budova nového německého gymnázia a za ním vyrostly postupně rodinné domky. Rok na to byla dána do provozu sportovní hala.

Po nacistickém převratu v Německu v roce 1933 se v Chomutově národnostní problémy značně přiostřily a postupně přerůstaly v tvrdé střety. Nejostřeji vystupovali členové stran DNP a DNSAP. Také starosta dr. Storch byl členem DNP a musel proto na základě zákona č. 201/1933 svůj úřad opustit. Novým starostou se stal velkoobchodník Viktor Herbrich.

V říjnu 1933 byla sice u nás činnost stran DNP a NSDAP zrušena, ale místo nich se utvořila r. 1935 nová politická strana SdP – Sudetendeutsche Partei, Sudetoněmecká strana v čele s Konradem Henleinem, která se hlásila celkem otevřeně k hitlerovskému nacismu. Své členy získávala mnohdy zastrašováním a vyhrožováním nebo sliby, že zajistí práci a výdělky. Ve volbách v roce 1935 se v Chomutově stala Henleinova strana nejsilnější – z celkového počtu 19 829 hlasů získala 12 202 hlasy.

V Chomutově došlo k modernizaci Mannesmannových závodů i Poldiny hutě. Po přístavbě druhých pater u chirurgického oddělení nemocnice a přístavbě tzv. tříd pro platící pacienty na nemocniční správní budově mělo dojít roku 1938, při příležitosti 20. výročí vzniku ČSR, k podstatnému rozšíření tehdejšího interního oddělení a k vybudování nového moderního infekčního pavilónu. Část nákladů měla být uhrazena ze sbírek. Tento záměr, stejně jako plán na vybudování nových kasáren, byl překažen nastalou politickou situací. Česká menšina se potom nedočkala ani výstavby české odborné školy pro ženská povolání, ani II. české obecné a měšťanské školy, ani postavení pomníku T. G. Masaryka.

Nesnášenlivost Henleinovy strany vzrůstala a přibývalo přepadávání českých civilistů i vojáků ozbrojenými henleinovci. Množilo se také vypovídání českých obyvatel z bytů v domech německých majitelů i výpovědí Čechů z německých podniků.

Ve dnech 1. – 4. července 1938 se v Chomutově konala slavnost Svazu Němců v Čechách. Sešli se na ní ve sportovní hale všichni představitelé henleinovců k tajnému jednání, jemuž předsedal přímo Henlein. Chomutov byl přímo zaplaven nadšenými davy, které vítaly Henleina, K. H. Franka, faráře Wehrenfenniga (předsedu Svazu Němců) a známé chomutovské osobnosti. V prvních červencových dnech se konal také X. všesokolský slet v Praze, který se stal manifestací věrnosti České republice. Poměrně velká výprava Sokolů z Chomutova se vrátila z Prahy nadšená a věřící, že všechno dobře dopadne.

Od 14. září od Hitlerova projevu, který byl v podstatě domluveným pučem a který byl v Chomutově nadšeně přivítán a posléze rozehnán českými tanky, vzrůstal mezi českým obyvatelstvem neklid. Mnozí začali Chomutov opouštět, vojáci se přemístili na hranice a vojenské velitelství do válečného postavení ve Vysočanech. Ke kulminaci došlo 15. září. Na náměstí se srotil mohutný dav k protistátní demonstraci a situace začala být kritická. Zaúčinkovalo však vyhlášení stanného práva a prohlášení, že jestli se dav nerozejde, bude se střílet. Vláda vydala zatykač na Henleina, ten ale uprchl do Německa. Vydala také příkaz k rozpuštění SdP – to však bylo již pozdě.

Druhá světová válka

Dne 29. září byla podepsána v Mnichově dohoda postupující československé pohraniční území Německu. Život české menšiny v Chomutově se stal neúnosný a Češi, i někteří Němci, kteří se nechtěli smířit s nacisty, začali Chomutov hromadně opouštět. Jejich evakuace skončila 10. října 1938. Mezi posledními, kdo Chomutov opouštěli, byli státní úředníci, železničáři a zaměstnanci pošt.

Mnichovská dohoda obsahovala také termíny, v nichž mělo německé vojsko obsazovat jednotlivé části českého pohraničí. Chomutov byl až v 5. pásmu, které začalo být obsazováno 8. října. Do Chomutova dorazily jednotky prvního tankového pluku z Erfurtu v neděli 9. října a přes nevlídné počasí byly obyvatelstvem nadšeně vítány.

21. října se znovu začalo učit na středních školách, kam však již nesměli židovští žáci. Henleinova SdP byla převedena do německé NSDAP, všechny dosavadní německé spolky, na které byli chomutovští Němci tak pyšní, byly zrušeny a začaly přípravy na tzv. doplňkové volby. Byly přísně střeženy, a tak se na Chomutovsku odvážilo jen 62 voličů NSDAP nevolit.

Henleinovci začali ihned plnit své dřívější výhrůžky a začali si vyřizovat účty se všemi, kteří nebyli ochotni se včas přizpůsobit. Čechům, kteří zde z různých důvodů zůstali, nebylo přiznáno žádné právo na národní existenci. Ale také Němci brzy poznali, že musí za své připojení k Říši zaplatit – nejen častými finančními příspěvky na různé účely a naprostým podřízením se novým pánům, ale také účastí svých synů a mužů ve válce.

Po obsazení pohraničí také začaly platit německé protižidovské zákony. Židé byli vylučováni ze škol a úřadů, jejich podniky a obchody dostávaly nucenou správu a ani v Chomutově nebyli ušetřeni hrůz tzv. „Křišťálové noci“, která probíhala z 9. na 10. listopad 1938. Šikanování Židů pokračovalo i v dalších dnech a měsících, až skončilo roku 1941 deportacemi do koncentračních táborů.

Za války byla výroba v Mannesmannových závodech i Poldině huti vystupňována do nebývalé výše a byla plně zapojena do německé zbrojní výroby. Německé muže, kteří odešli na frontu, nahradily nejdříve ženy, pak přišli i totálně nasazení čeští dělníci, váleční zajatci a tzv. ostarbeitři z východních obsazených zemí. Žili zde v nevyhovujících životních podmínkách a nejhůře se zacházelo s ruskými zajatci.

Jinak se ale válka Chomutova příliš nedotkla. Téměř až do konce byl ušetřen velkých náletů. Od července 1944 sice docházelo k jednotlivým nouzovým a odlehčovacím shozům pum i nad Chomutovem, ale skutečným cílem bombardování se stal Chomutov až 16. dubna 1945, kdy ve 3 hodiny ráno bylo na město shozeno přes 300 pum. Mnohem těžší nálet zažil Chomutov o tři dny později ve 4 hodiny ráno. Jeho cílem bylo přerušení podkrušnohorských komunikací, což se podařilo. Bylo svrženo na 3 000 těžkých bomb, zničeno nádraží, citelně poškozena Poldina huť a zničena nebo poškozena řada obytných domů. Byli i mrtví, zvláště mezi válečnými zajatci a vězni. Jakákoliv doprava byla pak téměř nemožná, protože nad oblastí stále létali hloubkoví letci, zvaní kotláři, a ostřelovali vše, co se jim zdálo podezřelé.

To se již přiblížil konec války. Město bylo přeplněno uprchlíky z Říše, kteří sem utekli před postupující frontou, válečnými zajatci a lidmi nasazenými sem na práci téměř ze všech okupovaných zemí.

Podle rozkazu německého vojenského velitelství měl být Chomutov bráněn před postupujícími sovětskými vojáky jednotkami tzv. Volkssturmu – německé domobrany. Ty však byly vyslány 7. května 1945 k Jirkovu. Protože 4. května večer odešly z Chomutova poslední pravidelné německé vojenské hlídky, nebyl zde nikdo, kdo by město bránil. Chomutov také opustila většina nacistických funkcionářů i celé městské zastupitelstvo v čele se starostou, kteří doufali, že se jim podaří uniknout nebo aspoň dorazit k Američanům.

Zdroj: Podle knihy Z.Binterové "Dějiny Chomutova" zpracovala Linda Civínová ( https://www.chomutov-mesto.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5245&id=105955&p1=36879 )

Kresby: ing.arch. J.Pachner