období husitských válek a reformace

    V období husitských válek byl Chomutov jednou z katolických bašt Žateckého kraje. Před příchodem husitů přišel v roce 1418 první velký požár města, který jej velmi zpustošil. Na svém tažení do severních Čech stanul Žižka před Chomutovem 16. března 1421. Po dvou dnech urputného boje bylo město dobyto a vypáleno. Při požáru byly zničeny i městské knihy. Města Louny, Kadaň a Slaný se raději vzdala, než by je postihl stejný osud. Chomutov byl pevnou baštou odpůrců husitů, jednak byl obsazen míšeňským vojskem (úhlavními nepřáteli husitů), žilo v něm mnoho zámožných měšťanů, téměř všichni německé národnosti, a navíc i dost řádových kněží a urozených osob, které se sem uchýlily před blížícím se nebezpečím. Nenávist si tedy husité dokonale vychutnali po porážce: většinu obyvatel zabili nebo upálili a neušetřili ani ženy. Zahynulo tak asi 2 200 lidí, zbylo jen několik žen a dětí a 30 mužů, které husité nechali na živu, aby měl kdo pochovat mrtvé.

Husité zřejmě vypálili městské osídlení a bývalá řádová komenda byla víceméně ušetřena. Město se asi po vypálení celkem rychle vzpamatovalo, protože již v roce 1424 jej císař Zikmund zastavil Mikuláši z Lobkovic.

Po husitských válkách žilo v Chomutově již dost Čechů, ale také řada německých měšťanů, kteří se sem přistěhovali ze Saska. V nejstarší městské knize z roku 1468 se občas vyskytují česká jména, ale psaná zřejmě německým písařem. České obyvatelstvo patřilo s největší pravděpodobností k utrakvistům, ale byla zde zastoupena i katolická církev. Chomutov nabyl poměrně brzy opět svého dřívějšího významu.

Chomutov v období reformace

    V držení Lobkoviců město dlouho nezůstalo. Jako další pán Chomutova je uváděn Jakoubek z Vřesovic, bývalý přední bojovník strany podobojí. Po náboženské stránce se Jakoubek k oběma náboženským vyznáním choval nestranně. (Na Jakoubkovu přímluvu povolila roku 1441 královna Alžběta městu „Comataw“ výroční trh.) Koncem roku 1454 se Chomutov dostává z rukou krále znovu do správy Lobkovicům, tentokráte Mikuláši II. z Lobkovic za 5 000 kop. Ten však město ztrácí o rok později ve prospěch Jana Calty z Kamenné Hory, rozhodného příslušníka české nižší šlechty podobojí. Ten obnovil městskou radu a získal od krále Ladislava listinu, datovanou 13. listopadu 1457, kterou král potvrzuje městu dosavadní práva a ustavuje Chomutovu erb a pečeť. Na těchto insigniích byly odstraněny znaky německých rytířů. Toutéž listinou byly povoleny druhé výroční trhy, potvrzeno dědické právo i právo obchodu se solí. Týdenní trh se měl konat stejně jako předtím každé pondělí a v okruhu jedné míle se nesměl konat žádný jiný trh. Dále král v listině nařizoval, že silnice do Míšně musí stále vést přes Chomutov. Toto privilegium je psáno česky a je nejúplnějším výčtem všech chomutovských městských výsad své doby.

                                   
    Roku 1460 došlo v Chomutově k propůjčení prvního cechovního řádu, řádu pláteníků, roku 1466 pak následoval řád sladovníků. Další cechovní řády byly udělovány v poměrn rychlém sledu až do roku 1512. V letech 1460 až 1659 bylo uděleno v Chomutově 23 cechovních řádů.

    Po smrti Jana Calty z Kamenné Hory v roce 1465 byla uvedena do správy otcovy pozůstalosti po dosažení plnoletosti jeho dcera Bonuše (též označovaná jako Anna). Ta se brzy provdala za Beneše z Veitmile. Pak spravoval město již on, i když práv na Chomutov ve prospěch svého manžela se Bonuše vzdala až 30. 4. 1483. Také Beneš z Veitmile získal od krále potvrzení starých výsad (listina z 6. 11. 1475) a za svoji věrnost a zásluhy, které získal jako karlštejnský purkrabí a nejvyšší mincmistr Českého království, byl povýšen do stavu svobodných pánů. Po Benešově smrti v roce 1496 se stali nedílnými vlastníky města jeho synové.

V letech 1510 a 1513 je v Chomutově doložena již existence školy na náměstí vedle fary. Jisté je, že kolem roku 1550 byla v Chomutově latinská škola, jejímž rektorem byl v roce 1566 luterán Meissner. Dá se tedy předpokládat, že také tato škola byla luteránská. Se zřízením jezuitské koleje koncem 16. století však zanikla, protože Jiří Popel, tvrdý katolík, podřídil pak všechno školství Jezuitům.

Dne 2. srpna 1525 město vyhořelo a plameny neušetřily ani zámek a části knihovny českého humanisty Bohuslava Hasištejnského. Město však neničily jen časté požáry, ale také morové epidemie. Středověcí kronikáři si příliš nepotrpěli na přesné odhady, a tak čísla, která uvádějí bývají zpravidla silně nadsazená. Není dost dobře možné, aby v roce 1531 zemřelo na mor jen v Chomutově 1 927 lidí, za dalších 11 let 1 792 obyvatel a město přitom žilo normálně dál.

Když zemřel poslední Benešův syn Šebestián, přešlo město na jeho syna Jana a dva syny jeho bratra Kříže. Jan z Veitmile udělil dne 24. 10. 1558 chomutovskému měšťanu Lazaru Grohmannovi privilegium, podle kterého se mu povolovalo otevřít důl a založit kamencovou huť sv. Kryštofa, přibližně v místech nynějšího Kamencového jezera. Uvedené privilegium udělovalo pro celé území panství výhradní právo na těžbu hornin pro výrobu kamence a vitriolu, s výjimkou rud a kovů. Vrchnost si ale vyhradila 4 dědičné podíly a desátky z prodeje kamence a ostatních výrobků. Současně se zavázala k úhradě případných škod způsobených důlní činností.

Rod Veitmilů vlastnil Chomutov jen do roku 1560, v tomto roce jej Jan prodal arcivévodovi Ferdinandu Tyrolskému. Po náboženské stránce se Veitmilové příliš neprojevovali, byli spíše vlažní. Jiná situace nastala za arcivévody, který na svých panstvích zakazoval působení protestantských kazatelů. Přesto zápisy z let 1565 a 1567 dokazují, že většina obyvatel byla luterány.

Arcivévoda Ferdinand prodal roku 1571 chomutovské panství Bohuslavu Felixovi z Lobkovic a Hasištejna. Za svého života dosáhl Bohuslav Felix vysokých státních funkcí. Od roku 1555 byl hejtmanem v Dolní Lužici, roku 1570 se stal nejvyšším sudím Království českého a roku 1576 nejvyšším komorníkem. Krátce po koupi panství, 29. září 1571, uzavřel s chomutovskými měšťany smlouvu, která jim zaručovala výlučné právo na prodej piva ve 20 vesnicích patřících k panství. Za Bohuslava Felixe však v Chomutově došlo také k prvním čarodějnickým procesům. Je zajímavé, že čarodějnické procesy vedli katolíci i protestanti se stejnou horlivostí. Při nejmenším podezření z čarodějnictví se ihned přikračovalo k vynucení přiznání na mučidlech. Bohuslav Felix zemřel v roce 1583 ve věku 66 let. Panství přešlo na Bohuslava Jáchyma.

Zdá se, že někdy kolem roku 1580 byla v Chomutově založena první papírna. Doložena je ale až spisem z roku 1596, který nese filigrán této papírny – lva v kruhu s nápisem Komotaw.

Manželka Bohuslava Jáchyma, Anna z Redernu, zemřela 28. 8. 1588 a byla pochována v kostele sv. Kateřiny. Bohuslav Jáchym zřejmě nemohl na svoji ženu zapomenout a proto chtěl opustit Chomutov, který mu ji stále připomínal. Vyměnil celé své panství se svým příbuzným Jiřím Popelem z Lobkovic za panství Mladou Boleslav, Kosmonosy a hotovost 80 tisíc kop míšeňských.

Změna majitele způsobila městu radikální změny. Jiří Popel, nejvyšší hofmistr Království českého, byl fanatickým katolíkem a nemohl se smířit s myšlenkou, že většina jeho poddaných je protestanty. Považoval proto za svůj prvořadý úkol zcela vymýtit na svém panství Lutherovo učení. Pozval proto do města jezuity. Roku 1591 pro ně koupil sedm domů, zřídil jim kolej, předal farní kostel a pod dozor jim dal okolí fary. Jejich nesmlouvavý postoj k protestantům a hlavně zákaz vyzvánění zvonů na pohřbech nekatolíků vyvolal 15. července 1591 povstání, při kterém bylo dobyto zámku a zpustošena kolej jezuitů. Vzpoura však byla krutě potrestána, na tzv. "krvavém soudu", uspořádaném 23. srpna 1591 na Červeném hrádku, byli dva z vůdců odsouzeni k smrti, několik dalších uvězněno a chomutovští byli zbaveni všech svých privilegií a museli odevzdat všechny zbraně. Jezuitům museli nahradit všechny způsobené škody a znovu je slavnostně uvést do města. Jezuité zde pak založili školu, která se brzy stala známou nejen u nás, ale i v sousedním Sasku. Svůj záměr povýšit tuto školu na universitu však Popel již nemohl uskutečnit, protože upadl u císaře v nemilost, byl zatčen, jeho majetek zkonfiskován a on sám byl odsouzen za velezradu. Pro město však znamenalo Popelovo odsouzení spásu, protože císař vrátil Chomutovu roku 1594 všechna jeho privilegia.

Jejich štěstí ale netrvalo dlouho. 24. července 1598 byl Chomutov postižen dalším strašným požárem, který jej téměř celý zničil. Požár vypukl na předměstí, když mladá služebná převařovala máslo. Máslo překypělo do ohně a vzňalo se. Za chvíli hořel celý dům. V 11 hodin dopoledne již hořelo 16 domů, v poledne bylo půl města v plamenech a oheň se dále rozšiřoval. Hašení požáru nebylo pro silný vítr a velký žár možné a kromě toho byli prakticky všichni obyvatelé na poli, takže zpočátku neměl ani kdo hasit. Po 15. hodině začal oheň dohořívat. Shořel kostel, fara, škola, radnice, zámek, 7 pivovarských, řada sladovnických a 260 měšťanských domů a městské hradby. Ušetřen zůstal jen kostel sv. Kateřiny. Zahynul také skoro všechen dobytek a zničena byla většina listin, zápisů a lobkovická knihovna. Je zajímavé, že všechny budovy byly ve velmi krátkém čase znovu postaveny a začal se stavěti protestantský kostel sv. Ducha, nazývaný též špitální. Po tomto posledním velkém požáru se město usneslo opatřit ulice vnitřního města vydlážděnými vodními rigoly s mírným spádem ke středu a zajistit tak potřebnou vodu při hašení případných dalších požárů. Systém tohoto otevřeného požárního vodovodu se osvědčil, žádný další požár již v Chomutově nebyl tak rozsáhlý.

Určitou představu o životě v Chomutově na sklonku 16. století podává městský pořádkový řád a nařízení k udržení pořádku ve městě z 6. 7. 1599. Má 37 článků, z nichž např. první dva se zabývají životem ve výčepech a hospodách, ve třetím se zakazuje o velkých svátcích nakládat nebo skládat obilí, čtrnáctý nařizuje, že nikdo nesmí nechat vyvézt hnůj na náměstí ani na předměstí. Článek 35 brojil proti opovážlivosti těch, kteří v noci žádali purkmistra o otevření brány, protože se opozdili, když byli ve městě na „truňku“. Řád končí výzvou, aby se rada města držela těchto regulí a používala určené tresty. V případě, že by tak nečinila, má být zbavena všech vyjmenovaných práv, která tak propadnou ve prospěch vrchnosti.

Zdroj: Podle knihy Z.Binterové "Dějiny Chomutova" zpracovala Linda Civínová ( https://www.chomutov-mesto.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5245&id=105255&p1=36874 )

Kresby: ing.arch. J.Pachner