18. století

01.04.2010 01:11

    Na přelomu 17. a 18. století reprezentovali město primátor, purkmistr, městská rada a 24 mužů obce. Ti dohlíželi na celý chod správy a také přijímali úředníky. Důležitou osobou býval písař. Jeho povinností bylo vést radní protokol a úřední korespondenci, připravovat veřejné dokumenty, sestavovat inventáře, pomáhat obci svými znalostmi práva při procesech a tehdy, jestliže se městská rada konstituovala jako soudní dvůr, psát protokoly z výslechů a rozsudky.

Osmnácté století přineslo opět další války, které se dotkly i Chomutova. Přišli sem Sasové, Bavoři i Francouzi – buď jen prošli, nebo se zde ubytovali. V každém případě, i když se chovali celkem slušně, muselo město na jejich zaopatření vynaložit velké finanční prostředky. Během sedmileté války (1756 – 1763) utrpěl Chomutov podle supliky odeslané Marii Terezii 22 nepřátelských vpádů a nastěhování vojska a byl dodávkami a vyživováním vojska značně finančně poškozen, takže se musel zadlužit. 

Předpokládaná podoba Chomutova kolem roku 1750
Předpokládaná podoba Chomutova kolem roku 1750

Jezuitské gymnázium bylo v té době majetkem kolegia dobře finančně zajištěno, mohlo přijímat ročně až 50 nadaných žáků bezplatně. Stále sem ještě přicházelo mnoho studentů odjinud, mnozí ze šlechtických rodin. Hlavním úkolem tehdejšího gymnázia bylo naučit latinu tak, aby byli absolventi schopni nejen latinsky číst, ale také se latinsky dorozumět. Kromě toho se vyučovalo náboženství a trochu řečtina. Teprve začátkem 18. století se začal učit také zeměpis, dějepis a aritmetika. Vedle vyučování se zde pěstovala divadelní představení, zpěv a hra na hudební nástroje.

Přes všechny nepříjemnosti, které jezuité městu v různých údobích způsobili, jejich zásluhy o rozvoj školství v Chomutově jsou nepopiratelné. Vychovali řadu budoucích odborníků. K žákům např. patřil historik F. Pubička, botanik J. Knaf i I. P. Krahl. Mezi nejslavnější ale patřil Franz Kreibich, meteorolog a kartograf, autor podrobných map všech krajů v Čechách a velké mapy severních Čech, a samozřejmě také chomutovský rodák František Josef Gerstner, zakladatel vysokého učení technického v Praze.

Moc a vliv jezuitského řádu neustále stoupal, až začal ohrožovat i moc panovníků. Papež Kliment XIV. nakonec 21. července 1773 jezuitský řád zrušil a umožnil světským vládám  rozhodnout o jeho majetku. Dne 14. října 1773 přijela do Chomutova na základě dekretu císaře Josefa II. úřední komise, která měla za úkol zrušení jezuitské koleje. Členům řádu byl přečten dekret o zrušení a potom byli zproštěni řádových slibů. Kněžím bylo zakázáno kázat a přijímat zpovědi. Klíče od kostela převzal chomutovský děkan. Na dotaz, kdo chce zůstat v místním gymnáziu i nadále jako učitel, se přihlásili 4 členové řádu a z nich byl potom vybrán ředitel gymnázia. Klášterní budova byla změněna na kasárna, kde bylo možné ubytovat 600 vojáků. Již 1. května 1776 obsadil za velké slávy kasárna jeden z praporů 36. pěšího pluku (ten patřil mezi nejstarší císařské pluky, založen byl v roce 1683 a od té doby se zúčastnil všech válečných tažení habsburské říše).

Po odchodu jezuitů byl osud chomutovského gymnázia nejistý. Žáků ubývalo a nakonec byla roku 1778 činnost školy na čas zastavena. Podařilo se však po rozsáhlých jednáních a získání přímluvy velkovévody Leopolda (syna Marie Terezie) gymnázium znovu otevřít pod vedením dominikánů. Avšak roku 1786 byl i dominikánský klášter v Chomutově zrušen. Město budovy semináře koupilo a opět tam otevřelo gymnázium spolu s hlavní školou a byty pro profesory a učitele. V té době byla mezi vyučovací předměty zařazena také fyzika a přírodopis a místo profesorů, vyučujících v jedné třídě všechny předměty, nastoupili profesoři vyučující jen své obory. Byly také zrušeny tělesné tresty a profesoři byli ustanovovaní zemským školním úřadem po složení příslušné zkoušky.

Dne 23. července 1774 vypukl v Chomutově požár, který zničil předměstí s kostelem sv. Ducha. Po požáru bylo rozhodnuto, že kostel bude úplně přestavěn. V roce 1782 byl postaven. K 1. červenci 1784 byl Chomutov, který do té doby náležel k pražské diecézi, přidělen diecézi Litoměřice.

Roku 1778 vypukla válka mezi Rakouskem a Pruskem. Byla zahájena 5. července pruským vpádem do severních a východních Čech s cílem zmařit rakouský plán na získání Bavorska. Již 17. července pronikli vojáci až do Křimova. Pak se sice stáhli, ale 16. srpna připravili Chomutov nejen o velké množství potravin, ale také o 20 000 rýnských tolarů. Naštěstí válka netrvala dlouho a za všechny újmy, které Chomutov za vlády Marie Terezie ve válkách utrpěl, císařovna udělila všem jeho měšťanům právo nabývat a držet zemskodeskové statky.

9. dubna 1793 byl zaveden tzv. regulovaný magistrát. Tím de facto skončila autonomie města, protože bylo podřízeno úředníkům jmenovaným zemským úřadem a při jednáních mělo jen poradní hlas, který magistrát mohl, ale nemusel vzít v úvahu. V čele správy stál od té doby starosta, který musel být právníkem, stejně jako dva první radové a sekretář. Třetí rada hájil zároveň právní zájmy města. Mimo to zde byl ještě čtvrtý rada, městský písař a vedoucí pozemkové knihy.

Zdroj: Podle knihy Z.Binterové "Dějiny Chomutova" zpracovala Linda Civínová ( https://www.chomutov-mesto.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5245&id=105555&p1=36876 )

Kresby: ing.arch. J.Pachner

Zpět